Tento způsob jízdy se od anglického liší, protože dříve sloužil k jiným účelům. Jezdci využívali anglické ježdění v bojích, kdežto westernové ježdění bylo vhodné při dobytkářské práce jako je lasování telat, či shánění dobytka. Jezdci nepoužívali lehký sed, protože druhý den by se asi nezvedli z postele, otěže drželi v jedné ruce, poněvadž v druhé měli laso a i sedlo se naprosto liší od anglického, protože při prudkých otočkách by z anglického sedla vyletěli.
Tak to je westernová výstroj. Sedlo má vpředu hrušku, které se jezdec mohl v případě potřeby chytit a také tam mohl uvázat laso, kdykoli potřeboval. Třmeny jsou široké a dlouhé. Bočnice má placaté, posedlí je hluboké a zadní rozsocha vysoká. Uzdečka je jednoduchá bez nánosníku a většinou s pákovým udidlem. Otěže dlouhé, konce visí na jedné straně kolmo ke koňskému tělu. Jezdci sedí hluboko v sedle |
s nohama nataženýma dopředu a špičky směřují od koně, pata prošláplá. Otěže drží v jedné ruce, prověšené a vysoko nad kohoutkem.
Takže všechno se dělá tak, jak to u anglického ježdění nepřichází v úvahu. Koně otáčejí tak, že ruku posunou tím směrem, kterým chtějí otáčet a hlavně používají při jízdě přenášení váhy. Pobízení je stejné jako u anglického ježdění, hluboký sed v podstatě také a když chtějí zastavit z rychlého chodu přitáhnou otěže a zakloní se, přičemž nohy vystrčí dopředu. |
K westernovému ježdění patří také správné oblečení, ke kterému nesmí chybět stetson, chapsy a jiné doplňky.
Uzdečka koně je jednoduchá. Velmi oblíbená je uzdečka na jedno ucho, kterou vidíte na obrázku.